Pokud se budete přihlašovat do fotografické soutěže, přečtěte si pořádně pravidla…
I am sorry, but this article is available only in Czech language.
V sobotu ráno jsem byl mailem upozorněn na třetí ročník soutěže týdeníku Reflex Akty X 2011 spolu s větou “v hlavičce mají fotku, která je mi povědomá jako kdybys ji dělal ty.” Samozřejmě jsem se hned podíval a i mně ta fotka připadala známá. Ale fotka ženy s růžemi je přece jen běžnější, takže v ranní rozespalosti jsem si ještě nebyl jistý, jestli je moje :) Autorovo jméno nikde nebylo, musel jsem se tedy ponořit do svého archívu.
A skutečně.
Jak se tam dostala
Něco takového vyvolává zvláštní pocity… na jednu stranu jsem byl rád, že se moje fotka dostala na tak exponované místo, ale zároveň mně nebylo jasné, proč o tom nevím, případně má-li vydavatel práva na takovéto použití. Po vyloučení nepravděpodoných variant (“Ukradli to mimozemšťani, resp. Raoul!”) je situace jednoduchá:
Fotku jsem vyfotil téměř před dvěma lety, těsně předtím než Reflex začal s prvním ročníkem Aktů X. V roce 2009 jsem se tedy zkusil přihlásit do soutěže a poslat dvě nebo tři fotky. Ty se neumístily, nicméně při vstupu do soutěže jsem já, i každý další účastník, souhlasil s pravidly, ve kterých jsem dával možnost moje fotky používat různými způsoby, nejen na stránkách Reflexu samotného, ale i pro propagaci nebo třeba pro tisk kalendářů.
Marketing pro další soutěž je právě jeden z možných způsobů použití.
Pravidla aktuálního ročníku
Pro ilustraci se můžeme podívat na současná pravidla Aktů X (originál):
“Účastník soutěže uděluje přihlášením fotografií do soutěže Provozovateli časově neomezenou bezúplatnou nevýhradní licenci k užití zaslaných fotografií bez územního omezení, a to zejména, nikoliv však výhradně formou uveřejnění v tištěných, internetových a mobilních mediích Provozovatele, otištěním na tiskových a propagačních materiálech společnosti Provozovatele, eventuelně také užitím ve formě audiovizuálního díla a softwarových aplikací, dále na výstavách pořádaných Provozovatelem, užití ve formě kalendáře vydaného Provozovatelem.”
Nejsem právník, ale chápu to tak, že Provozovatel (= Ringier) může s fotkami nakládat poměrně volně. Prodej do Ikea, aby se tam z nich dělaly obrazy, by se asi těžko zdůvodňoval, ale kdyby obrazy prodával Ringier sám, tak je to legální.
Důvody pro i proti
Samozřejmě jsem věděl, co podepisuji – vědomě jsem vyměnil práva na fotky za možnost účasti v soutěži a zviditelnění se (ať už jakkoliv veliké :) ). Nechci aby tento příspěvek vyzněl špatně – Ringier má plné právo na toto použití a já ho respektuji (jen mohli někde uvést autora :( ). Chci jen říct, že každý fotograf by si měl pořádně přečíst podmínky a zvážit, jestli se mu účast v soutěži vyplatí.
Právě podmínky byly důvod, proč jsem se minulý rok neúčastnil podobné soutěže týdeníku Instinkt. Soutěžil bych rád, ale od roku 2009 se mně moje fotografie staly dražší a nechtělo se mně “jen tak” přenechávat práva někomu jinému. Tato nová situace mě utvrdila v přesvědčení, že je dobré být opatrný.
Také jsem si všiml, že ani špičky v oboru Tomáš Rucker nebo Karel Vojkovský nebyli v soutěži Instinktu k nalezení. Ale nevím, jestli jsem je jen přehlédl, jejich sláva jim stačila nebo je právě odradila pravidla.
Přesto soutěžících bylo hodně a nejlepším dílům se dostalo popularity, která by bez jejich účasti připadla někomu jinému.
Rozumný postoj nebo blbost?
Samozřejmě nevím, jestli je můj přístup ten nejlepší nebo jestli není vhodnější se propagovat zasíláním fotek kam to jen jde. Řešíte to také? Nebo posíláte fotky do soutěží a dál se nestaráte? Velmi rád bych slyšel Váš názor! Pokud se Vám nechce komentovat pod příspěvkem, můžete mně zaslat mail na adresu 
. Pokud mně dáte svolení ke zveřejnění, dal bych zajímavé názory (mohou být anonymní) do některého z příštích příspěvků. Pokud o něm chcete být informováni, přihlašte se do mé skupiny na Facebooku nebo použijte RSS čtečku.
Pozn.: Fotka v záhlaví je obrázek stránky po skončení soutěže, originální srovnávací obrázek jsem ztratil při převodu dat na nový server (nicméně je prakticky stejný, jen s jiným textem).