Svícení portétů v ateliéru

Delší článek pro fotografy

(Tento článek jsem napsal původně pro server milujemefotografii.cz.)

Pronajmout si ateliér nebo zajistit vlastní umělé osvětlení není dnes nic složitého. Kromě vlastnictví techniky je ale také třeba mít povědomí o tom, jak ji použít. Pojďme si ukázat nejvhodnější pozice světel při fotografování potrétů lidí..

Jaký je rozdíl mezi deštníkem, softboxem a beauty dish, už jsme vysvětlili v článku o modifikátorech světla. Tentokrát opustíme abstraktní hrátky s figurkou a budeme vše ukazovat na konkrétním příkladu, tedy při focení portrétu. Druhá změna bude v tom, že zatímco tehdy jsme řešili rozdíly mezi typy světel, tentokrát to bude spíš o jejich pozici.

Přesto mi napřed pro lepší představu dovolte ukázat portrét nasvícený třemi silně odlišnými zdroji světla – samotným externím bleskem, spíše menším softboxem 60×60 cm a velkým octaboxem (= osmiúhelníkový softbox) s průměrem 150 cm:

Srovnání velikosti použitého světla, viz popis okolo obrázku. Efekt je nejlépe viditelný na stínu pod krkem. Pozadí vpravo je světlejší protože velký zdroj světla dosvítil dál a ozářil i tmavě šedý papír za modelkou. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
Srovnání velikosti použitého světla, viz popis okolo obrázku. Efekt je nejlépe viditelný na stínu pod krkem. Pozadí vpravo je světlejší protože velký zdroj světla dosvítil dál a ozářil i tmavě šedý papír za modelkou. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.

Samotný blesk se chová jako téměř bodové světlo, takže má ostré stíny a zdůrazňuje všechny vrásky a nerovnosti obličeje. Proto se ke změkčení světla obvykle používají tzv. softboxy, které původní bodový zdroj světla rozprostřou po velké obdélníkové ploše a výrazně tím zjemní všechny stíny.

Právě svítivá plocha softboxu je hlavním faktorem pro jejich výběr, k dispozici je spousta různých velikostí. Dál jsem se rozhodl používat právě menší softbox o rozměrech 60×60 cm, protože efekt světla je u něj dobře patrný a také proto, že není problém jej sehnat a poté díky jeho extrémně dobré skladnosti ho snadno kamkoliv transportovat a použít.

Níže popisujeme svícení jedním světlem, jakožto základní a velmi názornou variantu. V praxi se může (ale nemusí) použít i více světelných zdrojů, jak je ukázáno na konci článku.

1) Svícení zepředu

Asi nejjednodušší a přitom efektní varianta je použití světla zepředu a umístěného výš než je focená tvář. Díky symetrickému nasvětlení obličeje působí elegantně a protože pod nosem vytváří charakteristický stín, často ho najdete pod označením „butterfly lighting“.

 Světlo zepředu shora. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.

Světlo zepředu shora. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.

2) Podle Rembrandta

Jeden ze způsobů svícení je nazvaný po tomto velikánovi výtvarného umění. Zdroj světla je zde umístěný stále ve vyšší úrovni, ale více zboku tak, že nos vrhá stín silně do strany. Na odvrácené polovině tváře tak vzniká pod okem trojúhelník světla.

Nastavení „Rembrandt lighting“. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
Nastavení „Rembrandt lighting“. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.

3) Na půl cesty

Někde mezi Rembrandtem a „motýlkem“ je svícení, kterému se říká „loop lighting“. Světlo je zde zboku, ale ne příliš, takže obě strany tváře jsou ještě dobře viditelné.

Lehce boční „loop lighting“. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
Lehce boční „loop lighting“. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.

4) Silný kontrast

Existuje ještě další typické nasvícení, „split lighting“, u kterého je světlo umístěné přímo zboku potrétované(ho). Při použití velkého softboxu dává dojem světla z okna a zanechává silně nasvícenou jednu polovinu tváře, zatímco druhá je celá ve stínu.

Boční nasvětlení. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
Boční nasvětlení. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.

Co když obličej nebude zepředu?

Popsané možnosti pořád platí i při tříčtvrtečním pohledu. Světla jsou umístěná stále ve stejné relativní pozici k obličeji (tzv. vůči nehybnému fotografovi se posunula). Navíc každé svícení má teď dvě varianty, podle toho, na kterou stranu obličeje svítí. Při nasvětlení přivrácené strany jde „broad“ a naopak u odvrácené strany se jedná o „short“ verzi.

„Broad“ verze nasvětlení natočeného obličeje. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
„Broad“ verze nasvětlení natočeného obličeje. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
„Short“ verze nasvětlení natočeného obličeje. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
„Short“ verze nasvětlení natočeného obličeje. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.

Výplňové světlo

Pokud se vám u jakéhokoliv případu zdá, že stíny jsou příliš tmavé a z portrétovaného člověka toho někdy moc vidět není, je tu řešení – kromě hlavního světla použít i další. Tzv. „fill light“, výplňové světlo, je tu proto, aby samo sice nebylo příliš zřetelné, ale svým slabším svitem prosvětlilo tmavá místa.

Pro tento efekt je možné využít jak odraznou desku, která bude odrážet svit hlavního světla (označovaného jako „key light“) a vracet jej k objektu z druhé strany, tak skutečně další zdroj světla, rozptýlený velkým softboxem, aby sám nevrhal výrazné stíny. (Ukázka je níže spolu s dalšími světly)

Další možnosti svícení

Běžně se také při fotografování portrétů používají i další dvě světla.

U „rim light“ se jedná světlo svítící zezadu zboku, vytvářející obrys postavy nebo prosvětlující vlasy (někdy se sice jmenuje „hair light“, ale jde o stejný princip).

„Bakground light“ je asi samovysvětlující – další světlo vytvářející obvykle kruh nebo jiný obrazec na pozadí. Toto můžeme chtít nebo nemusíme, ale uvádím jej pro úplnost.

Níže jsou tedy fotografie zachycující efekt jednotlivých světel a potom jedna celková, kde svítí všechna najednou.

Jednotlivá světla, která se podílejí na výsledné fotografii. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
Jednotlivá světla, která se podílejí na výsledné fotografii. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
Fotografie za použití čtyř světel. Síly jednotlivých světel jsou subjektivní záležitost. Například výplňové (fill) světlo zde mohlo být i slabší, aby víc vynikl tvar obličeje. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.
Fotografie za použití čtyř světel. Síly jednotlivých světel jsou subjektivní záležitost. Například výplňové (fill) světlo zde mohlo být i slabší, aby víc vynikl tvar obličeje. Canon 5D Mark III, Canon EF 70–200 mm F2,8 IS II USM, 1/200 s, F5,6, ISO 400, ohnisko cca 100 mm.

Nebojte se experimentů

Popsané možnosti jsou jen základní nastavení, ale nemusíte se bát dalších pokusů. Navíc když někde uvidíte cizí snímek, který se vám líbí, často z něj můžete uhodnout použitá světla a zkusit je nastavit podobně. A máte-li nejradši všechny technické informace o záběru pohromadě, můžete navštívit třeba stránku Sylights, kde ostatní fotografové vystavili svá díla i se zakreslenými diagramy o rozmístění světel. Přejeme spoustu inspirace!

(Tento článek jsem napsal původně pro server milujemefotografii.cz.)

Publikováno