Zkušenosti z prodeje fotek na zahraničních serverech.
Tento měsíc to bylo čtyři roky, co jsem začal prodávat fotky (přesněji licence na použití fotek) na specializovaných webových stránkách po světě. Agentury pro prodej fotografií, (makro)fotobanky, tu jsou už desítky let, a umožňují fotografům zaslat obrázky, o kterých si autoři myslí, že by je mohl využít někdo v budoucnu. Naopak designéři, grafici a další kreativní lidé, kteří pro svoje webové stránky nebo katalogy potřebují podklady, chodí na fotobanky prohlížet nabídku a případně si koupí licenci na daný snímek pro konkrétní použití.
Mikrofotobanky nastolily změny v tomto uspořádání, když drasticky snížily cenu za licenci a začaly přijímat fotky od mnohem rozsáhlejšího publika amatérských fotografů. Zároveň se licence rozvolnila a nemusí se často specifikovat přesnější použití, stačí když např. fotku použijete méně než 10 000x v tisku, na webu jen v menším rozlišení a nebudete ji prodávat dál (jen pro příklad, přesné podmínky jsou různé u různých fotobank).
Cena licence se teď pohybuje v řádech dolarů a fotograf za takový prodej dostane často čtvrt až půl dolaru – většinu peněz si nechá fotobanka. Trik je v tom, že když jsou fotky takto snadno dostupné, licencí se potenciálně prodá mnohem více. Je ale v praxi možné si něco vydělat? Jak ukazuje graf mých výdělků, něco ano:
Graf ukazuje, že jsem se obvykle pohyboval mezi 75 a 200 dolary za měsíc. Suma je složená z příjmů z jedenácti fotobank, kam jsem přispíval nebo přispívám. Je sice možné smluvně se uvázat u jediné fotobanky, za což máte jednodušší nahrávání, vyšší odměny za licence a často i lepší místa na vyhledávacích stránkách, ale na druhou stranu se vystavujete riziku ve chvíli, kdy to s danou fotobankou půjde s kopce. Je tedy lepší síly rozdistribuovat. (Připravuji článek o ideálním workflow, včetně nahrávání na více fotobank.)
Na grafu je také vidět všelijaké „zuby“. Ty se objeví ve chvíli, kdy někdo koupí extended licenci pro složitější použití a ta vám vynese často např. 28 dolarů místo obvyklých 38 centů. Tohle je příklad z fotobanky Shutterstock, která je také momentálně nejvýdělečnější nejen mojí, ale podle výzkumů a internetových fór i velké většiny ostatních fotografů.
Moje výdělky z fotobank rozhodně nestačí k obživě, nicméně graf už neukazuje, že přípravě a nahrávání fotek se věnuji jen rekreačně a velmi zřídka. Pojďme se podívat na graf celkového počtu fotek na jednotlivých fotobankách:
Na fotobankách jsou různé počty fotek z několika důvodů:
- Každá zaslaná fotka prochází kontrolou – někde jsou přísnější kontroloři nebo už mají už dostatek podobných fotografií.
- Někde je omezený počet zaslaných fotek za určitý čas (15/týden apod.)
- Některé fotobanky už nefungují (StockXpert).
- U fotobank, které vznikly později, jsem už neztrácel čas se zasíláním snímků, které byly předtím velmi neúspěšné.
- A některé fotobanky nevydělávají skoro nic, takže jsem je začal ignorovat.
Vodorovné úseky grafů ukazují části roků, kdy jsem vůbec nic nenahrával – takových období je vidět několik. Celkově jsem o ale s fotkami příliš nepřeháněl. Pokud období rozdělíme na roky, je vidět, že:
- V roce 2009 jsem připravil cca 200 fotek, měl jsem ale štěstí na některé prodávané.
- V roce 2010 jen asi 60 fotek, přesto moje příjmy byly zhruba stejné jako o rok dřív – stále se prodával dřívější materiál a výpadky doplňovala nově nahraná tvorba.
- V roce 2011 už jsem připravil a poslal na fotobanky pouhých 40 fotek. To už jsem se v této oblasti „flákal“ hodně, přesto jsem měl pořád stejný zisk. V průběhu těchto dvou let se také objevily nové zajímavější fotobanky – 123rf a CanStockPhoto – na které jsem rychle nahrál velkou část svého portfolia. Jakmile totiž máte jednou fotky upravené a připravené k uploadu, je snadné je poslat do další agentury, není to tedy žádná velká práce.
- V roce 2012 jsem zase začal zasílat větší objemy, kdy přibylo zhruba 130 fotek. Ty se navíc spolu s ostatními dobře prodávaly a zaregistroval jsem se na dalších fotobankách, takže tady už můj PayPal účet vypadal viditelně lépe.
„Větší objem fotek“ je tady ale myšlen jen relativně. Slušná portfolia disponují tisíci záběrů, takže mých celkových 400 fotografií je pořád málo.
Jinak se moje nejvýdělečnější fotobanky shodují se zkušenostmi ostatních fotografů, tato skupina v současnosti označovaná jako Top4: Shuttertock, iStockPhoto, Fotolia a Dreamstime. Z nich ovšem nemůžu doporučit upload na iStockPhoto, kvůli složitosti a zejména vzhledem ke stále horšímu chování k fotografům. Jen poslední kauza vydá na dlouhý text a její rozuzlení ještě není u konce, na její popis se chystám v jiném článku. Sám už na iStockPhoto neplánuju nahrávat fotky.
Z tohoto textu by mohlo vypadat, že nahrát tvorbu na fotobanky rovná se jednoduchý přivýdělek, ale není to tak snadné. Předně je zde obrovská konkurence a v dnešní době už se začíná výběr fotek na mikrofotobankách počítat ne na miliony, ale desítky milionů. To znamená nejen pokles šance na prodej, ale také to, že kontroloři jsou při zasílání dalších snímků mnohem přísnější.
Vstupní kontrola je asi ta nejtvrdší překážka v tomhle „sportu“. Představte si, že fotku vyfotíte, pečlivě upravíte, připravíte anglický název a popis, přidáte co největší množství klíčových slov, nahrajete přes FTP a po týdnu se dozvíte, že nebyla přijata. Nebo je sice akceptována, ale po dvou letech jste díky ní vydělali pouhého čtvrt dolaru. V takovém případě je to ztracená práce a nezbytná je v tu chvíli vůle vytrvat. Mám spoustu (přesněji: spoooustu :) ) fotek, které se prakticky neprodávají, ale protože jsem zkoušel různé styly, měl jsem štěstí i na pár fotek, kde každá vydělala v přepočtu několik tisíc korun. Těch je bohužel velmi málo, ale i tak kompenzují propady těch ostatních. Problém je, že dopředu člověk neví, která bude ta prodávaná a která neuspěje. Postupně ale získáte zkušenosti k lepšímu odhadu těch dobrých.
Pokud Vás problematika fotobank zaujala, můžete pokračovat na další článek v pořadí, který je o tom, na které největší současné fotobanky se vyplatí nahrávat svoji produkci.
Pro přehled, tady je seznam všech mých článků o fotobankách.