Prodáno přes 11 000 licencí… kde se používají?
Občas vysvětluji, k čemu vlastně fotobanky jsou a kde se objevují na nich koupené fotografie. V pokračování mého seriálu článků o mikrofotobankách se podívám na to, kde jsou mé fotky skutečně vidět.
Pro představu, co na fotobankách nabízím, mé portfolio na jedné z nich je tady: Shuttertock. U ostatních agentur mám podobné fotky, portfolia se ale mírně liší podle toho, kde inspektoři danou fotografii akceptovali a kde ne. Celkem je ve hře asi 600 fotek.
Nutno poznamenat, že při běžné koupi vůbec nedokážu zjistit, kdo licenci na fotku koupil. Těžko tedy najdu použití někde v letáku nebo jakékoliv čistě tištěné publikaci. Nicméně na webu je to možné díky vyhledávačům, které dokáží najít obrázky podobné zadanému. Nejznámější jsou asi Google Image Search (je potřeba vybrat „Search by Image“) a TinEye. Bohužel mně připadá, že druhý funguje postupem času čím dál hůř, takže v drtivé většině případů používám Google.
Hledání není spolehlivé a v žádném případě neobsáhne celý web. I přes to, že jsem už za roky působení na fotobankách prodal přes 11 000 licencí, drtivá většina se stejně nedá dohledat, což je možná způsobeno i tím, že designéři použijí jen výřez nebo snímek barevně tak upraví, že ho vyhledávač nerozpozná. Nicméně cca pár set výskytů lze přece jen najít. Podívejme se tedy na několik případů:
Mám v nabídce dost záběrů ze světa, takže je časté jejich využití v turistických kancelářích a geografických webech, jako například zde v přehledu nejkrásnějších pouští na stránce BeautifulWorld.com:

Jinou moji fotku si vybral do magazínu světoznámý tvůrce průvodců Lonely Planet:

Narazil jsem i na úsměvný omyl, kdy fotku Lucemburského paláce (který stojí uprostřed Paříže) využil web aerolinek a prodejce letů na propagaci cest do Lucemburska. Nejsou sami, podobnou chybu se stejnou fotkou udělala celosvětová půjčovna aut na jejich části webu věnované Lucembursku (bez obrázku, jen odkazem):

I fotka prázdné silnice má své využití, často už ne samostatně, ale jako jeden z komponentů. Na webu TomTomu jako podklad pro ceduli, nebo jako pozadí za autem u Chevroletu.

Narazil jsem i na několik svých obrázků na obalech knih (Matterhorn, Slow Horses, Speed Dating: The How-To Guide) a CD (Under A Midnight Moon). Tady je vidět, že designérovi se může líbit jen část snímku. Odtud poučka, že v microstocku je někdy lepší fotit větší záběry a kompozici nechat až na designérovi, případně nechávat kolem hlavního motivu dost volného místa pro text. Samozřejmě platí to jen někde, výše jsme mohli vidět fotografie použité beze změny, takže i precizně komponované záběry mají svoje použití.

Mimochodem, zaujala mě první kniha, kterou napsal Američan o válce ve Vietnamu, pojmenoval ji Matterhorn, na obalu je fotka z Japonska a narazil jsem na ni v maďarském online knihkupectví. To jen tak bokem.
Motiv lesa si vybrala i firma Vinyl Smiths pro její nabídku tapet (to asi vysvětluje nákup extended licence, který se mně u tohohle obrázku kdysi objevil):

Oblíbené jsou i ilustrace z prostředí chemických laboratoří, kromě spousty použití na webu jsem narazil na jednu i na obálce nizozemského časopisu Medicines:

Z čistě webových použití mě zaujala stránka Fluorogenics, kde jsou z pěti obrázků hned dva moje. Je to jeden z důkazů, že funguje specializace – pokud přilákáte zákazníka jednou fotkou, prohlédne si i ostatní okolo a můžete se dočkat dalšího obchodu. Na fotobankách jsou vidět portfolia lidí, kteří mají relativně málo fotek (stovku nebo pár set), ale zaměřili výhradně na úzkou oblast zájmů. Ti profitují z toho, že když už na jejich profil zabloudí někdo, kdo má zájem v této oblasti, pravděpodobně si nějakou fotografii vybere. A také příště už bude vědět, kam se přednostně podívat.

Z ostatních výskytů mých fotek jde o běžné použití tam, kde se to nabízí hned při pohledu na originální fotografii – záběr páru je na seznamovacích stránkách, detail stolu s jídlem dokumentuje rauty, pohled na japonskou katanu najdeme u výrobců a fandů mečů. Snímky bruslí jsou nejen na webech zimních stadionů, ale často také na slevových portálech, zde například na anglickém Groupon. Všimněte si, že tento obrázek obsahuje zmiňované volné místo, které designér využil pro text. V angličtině se tomu místu říká „copy space„.

Ukázky zakončím moji zatím jedinou vektorovou ilustrací, kterou mám na fotobankách:

Opět se zjevila na obalu CD, je použitá jako designový doplněk uvnitř magazínu o barvách a také je na Amazonu dostupná jako nálepka na zeď – díky vektorovému zpracování je snadno použitelná v jakékoliv velikosti bez ztráty kvality:

Toto byl výběr z různých webů, které jsem našel. Je zajímavé, že když jsem zkoušel hledat před dvěma lety stejným způsobem, narazil jsem na pár z nich, ale tehdy jich bylo jen málo. Dnes je počet nalezených mnohem vyšší, ale zase tam někdy chybí ty, které mám poznamenané z dřívějška (a stále jsou online, jen nejsou k nalezení). Vyhledávání se tedy pořád mění, i když to není jen k lepšímu.
Každopádně, pokud někde nabízíte své fotky, můžete zkusit podobný trik a třeba budete překvapeni, kde lze na Vaši tvorbu narazit… a nebo kdo ji používá neoprávněně. Bohužel i takové případy jsem objevil.
A pokud Vás zajímá problematika fotobank, zde jsou všechny mé články o tomto tématu, zejména kam nahrávat své fotky.