I s pomocí primitivních rekvizit můžete pořizovat obrázky, které se vymykají konvenčnímu pojetí fotografie. Přestanete řešit, jak zachytit scénu před sebou, a místo toho začnete přemýšlet, jak ji vytvořit. Stačí počkat si na tmu a rozsvítit mobil, čelovku, baterku nebo prostě cokoliv, co budete mít po ruce. A zábava může začít!
Malování světlem lze provádět více způsoby, v malém i velkém měřítku a na všelijakých místech. Je celkem jedno, jestli jste zavřeni doma, nebo si po setmění uděláte výlet na zahradu, případně zkusíte kouzlit v daleké krajině. Situace má vždy řešení. Podívejme se na různé možnosti, které přináší light painting.
Co je light painting
Při běžném přístupu k focení se obvykle snažíme mít vše ostré a vznikne nám tak zmrazený otisk daného momentu v čase. Při malování světlem je sice fotoaparát statický, ale někdo, často sám fotograf, se pohybuje před objektivem se světlem v ruce a snaží se kreslit. Na snímku je pak zachycena světelná stopa.
Pravidlem je použití velmi dlouhé expozice, 10 až 20 sekund je úplně běžných. To znamená, že se vše musí odehrávat v temném prostředí, aby se během této doby „nepřepálila“ celá fotografie a neskončili jsme s bílou plochou. Teoreticky by sice šlo kreslit i za denního světla a ztmavit vše silným ND filtrem, ale ten by zároveň utlumil i světlo použité ke kreslení. Pokud byste neměli v ruce nějaký opravdu výkonný reflektor, světlo by prakticky zaniklo.
Proto je ideální fotit buď v zatemněné místnosti nebo venku po západu slunce.
Díky tmě se můžete pohybovat před aparátem, aniž byste byli na snímku vidět. To by nastalo jen tehdy, kdybyste se na dlouhou dobu zastavili, případně na sebe sami svítili. Jinak budete extrémně rozmazaní pohybem a v podstatě neviditelní.
Co k focení potřebujete
Základem je fotoaparát a stativ nebo jiná podpěra. Poté už zbývá jen sehnat zdroj světla. Čím obskurnější, tím lepší! Použitelné je vše – od svítilny na kolo, přes vánoční světýlka nebo jakékoliv LED prvky, po mobilní telefon – pokud jím nebudete zrovna fotit.
Vyzkoušejte si, že ovládáte manuální režim svého přístroje. V této situaci je nejvhodnější, protože málokdy se malba povede napoprvé a budete ji muset opakovat. Pak je výhodné se spolehnout na to, že nastavení fotoaparátu zůstává stejné. Typické je co nejnižší ISO, vyšší clona a k tomu čas podle potřeby. Na svých snímcích jsem se pohyboval na ISO 100, clona průměrně f/11 a čas 4 až 30 sekund.
Pokud jste fotografové i kresliči v jedné osobě, hodí se focení s prodlevou. Několik sekund pauzy po stisknutí spouště vám dovolí se dostat na správné místo a připravit se. S kreslícím nebo naopak fotícím kamarádem toto zdržování odpadá.
Jdeme na to
Nejpřímočařejší metodou je umístit fotoaparát na stativ, namířit ho na prázdnou zeď a postavit se před něj. Svítíte obvykle přímo do objektivu. Pohybem vytváříte ve vzduchu libovolné obrazce. Po pár pokusech zvládnete i komplikovanější tvary jako text níže. Na mezery mezi tahy bylo rychlejší světlo zakrývat rukou než ho vypínat a zapínat. Poznamenávám, že jsem také text psal ze svého pohledu normálním směrem, takže byl na snímku zrcadlově obráceně a otočil jsem jej až v počítači.
Podobně je využitelný mobil, v mém případě s Androidem, do kterého jsem nainstaloval aplikaci Light+. Podobných programů je spousta, ale u tohoto se mi líbilo, že jednoduše dokáže zobrazit kruh, jehož barva se plynule mění. Na snímku jsou tak během pohybu postupně zaznamenané všechny barvy.
Nejen v ploše
V předchozích příkladech se světlo pohybovalo v ploše, jako by byl ve vzduchu natažený papír, na který se kreslí. Jenže právě jeho absence nám dává možnost se pohybovat v prostoru a využívat perspektivy. Obrázek níže vznikl tak, že jsem začal mimo záběr těsně vedle objektivu, udělal tři kroky od něj a pak zase zpět a skončil jsem na opačné straně fotoaparátu. Mírně jsem přemístil mobil a zkusil to znovu po jiné trajektorii. Během dvacetisekundové expozice jsem to stihl čtyřikrát.
Podivnější světla
Zatím byly vše běžné světelné zdroje. Pro další pokus jsem ale vzal LED světla na drátku a přilepil je k prvnímu rovnému kusu materiálu, který jsem našel.
Nyní je mnohem snazší vyplnit prostor čarami:
Kreslit lze i venku
Světla fungují stejně dobře i venku. Pokud máte přístup na zahradu, jistě snadno v noci během chvíle zrealizujete několik nápadů. Světla na tyči jsou zde také vítaným pomocníkem:
Asi vidíte pár problémových míst, kde se čáry zaseknou, což je důkaz nárazu do nějaké z menších větviček. Předávání tyče z ruky do ruky v rychlosti ve tmě, kdy má člověk před očima mžitky od malých světel, se ukázalo být trochu složitější.
Jiným přístupem je například přivázat svítilnu na provázek a vytvořit pravidelný geometrický tvar. Svítilna svítila jen dopředu, takže zadní strana koule (odvrácená od fotoaparátu) není vidět.
Sviťte nejen do fotoaparátu
Světla lze využít klasičtěji a místo svícení přímo do objektivu jednoduše na chvíli posviťte na váš objekt. Během expozice stihnete svítit i z různých stran a na různá místa. Následující snímek trval 25 sekund, během kterých jsem oběhl strom a asi sekundu svítil na každou z šesti různých větví.
Stejný postup je účinný i na statické věci doma. Tentokrát se v záři reflektorů (respektive svítilen) ocitl vysavač a postup byl následující: nejprve jsem posvítil shora bílým světlem, poté přepnul na červené světlo a chvíli svítil zleva i zprava zezadu. Světlo při svícení nemusíte držet na jednom místě, často je naopak praktičtější s ním objet konturu objektu.
Vše dohromady
Nic nebrání tomu, spojit různé postupy a svítit chvíli jak na objekt, tak poté i do fotoaparátu.
Na posledních fotkách už je zase v akci jen jednoduché bodové světlo, jak vidíte na snímku použitých rekvizit:
Vidíte, že zužitkovat můžete světla různých typů a použít je na kdejaký objekt. Stejně tak lze podle situace vyrazit ven nebo zůstat doma. Téměř každý záběr budete opakovat vícekrát a postupně ho vylepšovat, což je velké dobrodružství. Musím dodat, že při tvorbě tohoto článku jsem se výjimečně dobře bavil a právě ono pobíhání se světlem byl hlavní důvod. Věřím tedy, že i vás tato aktivita chytne a podaří se vám skvělé fotky!
(Tento článek jsem napsal původně pro web milujemefotografii.cz.)