I pokud máte extrémně světelný objektiv, není ta nejmenší možná clona vždy tou nejlepší volbou, vždy se hodí trochu jiná hloubka ostrosti. Fotograf se setká se spoustou situací a podle nich musí volit optimální nastavení.
Na hloubku ostrosti při fotografování lidí jsme se zaměřili v samostatném článku. Tentokrát se podíváme na clonu a hloubku ostrosti u dalších typů fotografií – krajinářské, produktové a makrofotografie.
Krajina
Spolu s portrétní fotografií je krajina asi nejobvyklejší kategorie. Obecně platí, že čím je použitá ohnisková vzdálenost menší, tím se zvětšuje hloubka ostrosti. U snímků krajin je typické použití širokých až ultraširokých objektivů, takže by se mohlo zdát, že clona téměř nehraje roli:
Canon 5D Mark II, Canon EF 16–35/2.8 II, 1/1600 s, f/2.8, ISO 100, ohnisko 16 mm
Protože se jedná o takto extrémně široké ohnisko, je i s minimální clonou ostré prakticky vše. Přesto je výhodné zvolit clonu vyšší. Za prvé se tím objektiv dostane do optimálního nastavení (na nejnižších clonách se projevují chyby čoček) a obvykle se tak obraz ještě více zaostří. Druhý důvod je ten, že pro větší zajímavost záběru je vhodné zahrnout nějaký objekt v popředí a v tu chvíli musí být hloubka ostrosti opravdu obrovská:
Canon 5D Mark II, Canon EF 16–35/2.8 II, 1/320 s, f/9,0, ISO 100, ohnisko 16 mm
Navzdory relativně vysoké cloně f/9 je pozadí lehce rozostřené. Klidně by zde ale mohla být použita clona například f/16. Pro srovnání, při zaostření na takto blízký cíl poskytuje clona f/2.8 výrazně jiný záběr (taky zajímavý):
Canon 5D Mark II, Canon EF 16–35/2.8 II, 1/3200 s, f/2.8, ISO 100, ohnisko 16 mm
Nicméně po klasickém krajinářském snímku chceme, aby byl co nejostřejší. Fajnšmekři si mohou nastudovat takzvané hyperfokální vzdálenosti pro jejich objektiv a ohniskovou vzdálenost (nebo aspoň si ji zhruba zjistit), aby mohli získat co největší hloubku ostrosti. V našem archivuje je také článek, který se hyperfokální vzdálenosti věnuje.
Rozostření i u malých snímačů
U fotoaparátů s full frame snímačem je snadnější dosáhnout rozostřeného pozadí. Většina foťáků má ale snímač menší. Pokud zde chceme podobným způsobem oddělit focený objekt od pozadí, lze toho alespoň zhruba docílit dvěma způsoby: použitím delší ohniskové vzdálenosti (například teleobjektivu) a/nebo přiblížením se k focenému objektu beze změny ohniska.
U fotek vzdálených krajin je rozostření těžké docílit (jedině skládáním spousty fotek pořízených Brenizerovou metodou), ale pro bližší objekty je rozostření pozadí možné.
Canon 40D, Canon EF-S 55–250/4–5.6, 1/1000 s, f/4,5, ISO 800, ohnisko 149 mm
I při rozostření pozadí je vhodné s okolím počítat a vměstnat do záběru tak, aby bylo patrné, kde hlavní objekt je a jaká je jeho role. Samotné rozostření nám pomůže vypíchnout ve scéně určitý detail:
Canon 7D, Canon EF 50/1.8, 1/320 s, f/3,2, ISO 100, ohnisko 50 mm
Takto mohou vypadat fotografie z cest i reportážní snímky z akcí – často zde chceme zachytit nějaký objekt a dát jej „nenápadně“ do kontextu jeho okolí.
Produktová fotografie
Na opačné straně je produktová fotografie. Snímky například v e-shopu chceme pokud možno celé ostré. Využijí se zde clony f/8, f/16 i vyšší. Přesto se stává, že některé věci nejsou zaostřené celé. Tento problém je patrný zejména u malých věcí, protože na krátké ostřicí vzdálenosti se hloubka ostrosti velmi výrazně zmenší:
Canon 40D, Canon EF-S 55–250/4–5.6, 1/200 s, f/16, ISO 100, ohnisko 194 mm
Řešení tohoto problému je tzv. focus stacking, tedy nafocení více fotografií ze stativu, kde každá je zaostřená o pár centimetrů nebo milimetrů jinak. Specializované programy (např. Helicon Focus) dokážou fotografie přesně zarovnat a vybrat z jednotlivých snímků nejostřejší místa, která spojí do jednoho záběru.
Je samozřejmě možné si i v této kategorii udělat kompozici, která záměrně využívá menší hloubku ostrosti, ale jedná se spíše o speciální případy.
Makro
U makro fotografie už jsme na úplném extrému. Hloubka ostrosti je minimální, často stěží jeden milimetr!
Ale i tady se najde využití pro vysoká clonová čísla, případně pro techniku focus stacking. Ani s nimi se rozostřenému pozadí prakticky nedá vyhnout. Není to věc, která by vadila, jen se s tímto efektem musí počítat.
Na obrázku níže je zaostřená špička propisky a zbytek místnosti v pozadí bude vždy velmi rozostřený.
Kreativní přístup
Uvedené příklady jsou sice typické pro dané fotokategorie, ale vždy se cení i vlastní přístup a experimenty porušující obvyklá pravidla. I když si kupříkladu představujeme snímek horského masivu jako celý ostrý, je možné umístit do popředí schválně rozostřené části, aby vynikla hloubka záběru:
Berte tedy tento článek jako počáteční vodítko. Pokud vás napadne alternativní řešení, rozhodně ho vyzkoušejte. Ne všechno vždy vyjde, ale v době digitální fotografie nás kreativní pokusy téměř nic nestojí.
(Tento článek jsem napsal původně pro server milujemefotografii.cz)