Telekonvertory – zvětšete dosah vašich objektivů

Existuje malá součástka, která až dvojnásobně prodlouží vaše teleobjektivy. Pokud jste o ní dosud neslyšeli, teď je vhodná chvíle. Ale pozor, nejsou s ní spojené jen výhody a zdaleka to není univerzální řešení. Přečtěte si o pozitivech a úskalích telekonvertorů.

Naprostá většina výrobců používá označení telekonvertor (v angličtině teleconverter), jen Canon se pevně drží označení extender. Nenechte se tím zmást, vždy jde o stejný produkt.

Jak fungují?

Princip telekonvertorů, které bývají často označovány zkratkou TC, je velmi podobný mezikroužkům a funguje na principu, který ukazuje obrázek:

Telekonvertor prodlouží ohnisko objektivu, a na senzor dopadne zvětšená část původního obrazu.

Mezi telekonvertory a mezikroužky je důležitý rozdíl, ačkoli oba zvětšují obraz. Objektiv s použitím mezikroužku nebo konvertoru nepočítá a při jeho oddálení od senzoru přestane zaostřovat v původním rozsahu. Mezikroužek, který je vlastně jen dutá trubka, toho využívá. Díky přesunu ostřicí vzdálenosti do řádu centimetrů tak získáme makro objektiv. Naopak telekonvertory obsahují korekční čočky, které vrací ostření do původního rozsahu vzdáleností. Fotíme tedy přesně stejně jako předtím, jen je výsledkem výřez z původní fotografie.

Vlevo telekonvertor, uvnitř skupina čoček. Vpravo mezikroužky, uvnitř je jen vzduch.

Telekonvertory jsou ale dvousečná zbraň – mají lákavé přednosti, zároveň i spoustu záporů.

Výhody telekonvertorů

Hlavní předností je prodloužení ohniskové vzdálenosti. Podle toho, jak moc velké výhody hodláme získat, ale i jak moc silné nevýhody budeme muset zkousnout, se prodávají telekonvertory o síle 1,4 a 2. Ty prodlužují ohnisko 1,4krát, respektive 2krát. Někteří výrobci, jako jsou Nikon nebo Pentax, mají v nabídce i střední cestu o hodnotě 1,7.

Zvířata jsou jeden z hlavních cílů teleobjektivů a s nimi spojených telekonvertorů, protože nám obvykle nedovolí se dostat příliš blízko.
Canon 5D Mark III, Canon EF 70-200/2.8 II + Canon Extender EF 2x III, 1/160 s, f/5.6, ISO 500, ohnisko 278 mm

Samotný telekonvertor je relativně malý, díky němu proto odpadá nutnost kupovat a nosit další potenciálně velký a těžký objektiv, který navíc může být i výrazně dražší.

Klad je také to, že získáme až dvojnásobný výřez z původního obrazu, ale minimální zaostřovací vzdálenost se nezmění. Je tedy možné pořídit fotky v až dvojnásobném zvětšení oproti předchozímu stavu.

Důležitým bonusem je také to, že stabilizace v objektivu stále funguje i s nasazeným konvertorem.

Mnoho nevýhod

Nejvýraznějším problémem telekonvertorů je ztráta světelnosti. U telekonvertoru o síle 1,4 přijdeme o jeden stupeň světelnosti, u telekonverturu o síle 2 ztratíme stupně dva.

Znamená to, že pokud použijeme TC o síle 2 spolu s objektivem například o ohnisku 100 mm a světelnosti f/2.8, výsledkem nebude 200 mm f/2.8, ale 200 mm f/5.6. Je to logické, protože samotný otvor, kterým prochází světlo, se nezvětšil. Aby vše vycházelo, musí platit, že 100 mm f/2.8 = 200 mm, f/5.6 = cca 35 mm velký otvor.

Pokud vás zajímají technické detaily podrobněji, přečtěte si článek Klamou nás výrobci objektivů?.

Jestli je vám milejší intuitivní vysvětlení, stačí si představit, že díky zvětšení obrazu sice původní množství světla projde objektivem, ale spousta z něj dopadne mimo senzor. Na něj dopadne jen střed původního snímku.

Zhoršení světelnosti patří mezi věci, se kterými bychom se smířili. Problém je ale v detailech. U mnoha fotoaparátů přestane fungovat automatické ostření, pokud světelnost klesne na f/8 a méně. Týká se to zejména běžných modelů zrcadlovek a jejich ostření pomocí detekce fázového posunu. Pokud začínáte s teleobjektivem o světelnosti f/5.6, po přidání telekonvertoru síly 1,4 zhoršíte světelnost na f/8, u síly 2 dokonce na f/11. V obou případech si musíte zvyknout na jiný styl focení. Automatika vás ještě může zachránit v režimu LiveView, kde je k dispozici ostření s pomocí detekce kontrastu. S horší světelností ale nemusí fungovat ani tato varianta.

Často tedy nezbude než ostřit manuálně, jenže to není tak snadné. Hledáček je taky mnohem tmavší, což platí zejména u případu s f/11. V nejhorší situaci stále můžete zapnout LiveView a v něm ostřit manuálně. I tak můžete pořídit dobré fotografie. Nezapomeňte ale na to, že například ptáky v letu takto ani zdaleka nevyfotografujete. Nicméně na krajiny nebo hvězdy je sestava stále použitelná.

Za zmínku stojí i fakt, že telekonvertory zvýrazňují chyby objektivu. Jelikož si vlastně „pod lupou“ prohlížíme jen střed obrazu, zvětší se také původní neostrosti, aberace a další problémy.

Jak použít telekonvertor

Telekonvertor lze fyzicky použít snadno. Stačí ho zacvaknout mezi objektiv a tělo fotoaparátu. Pokud odhlédneme od problémů s ostřením, chová se celá sestava zcela normálně. Pokud máte telekonvertor od svojí značky (např. Canon nebo Nikon), budou se v informacích o fotkách objevovat použité komponenty, výsledná ohnisková vzdálenost a clona. Naopak produkty třetích stran, jako je například Sigma, mají tendenci schovávat se před fotoaparátem. Propouštějí jen signály objektivu a zase zpět. Fotoaparát pak neví, že je telekonvertor přítomen a že došlo ke zhoršení světelnosti. Může se někdy snažit ostřit, byť se mu to nepodaří. To je ale jen drobnost.

Existuje mnoho typů telekonvertorů. Starší, jednodušší nebo levnější mohou přidávat další optické vady. Oproti tomu novější a dražší varianty postupně vyvinuly pokročilou optiku, která obraz příliš nezhoršuje. Některé z nich ale používají čočku vysunutou ven až do prostoru objektivu, který je k telekonvertoru připojen. Jiné objektivy už mají na tomto místě také svoji optiku a nejde je s TC vůbec použít. Proto je potřeba dát si velký pozor na kompatibilitu s vaší technikou.

Telekonvertor s čočkou vysunutou směrem do objektivu.

Kvalita je různá

Výsledek použití konvertoru závisí na jeho kvalitě i kvalitě objektivu. Proto je potřeba si danou kombinaci ověřit na internetu, aby se nestalo, že dostanete rozmazanou mlhu, která je stěží lepší než jednoduché digitální zvětšení obrázku na počítači.

I pokud máte vysoce kvalitní teleobjektiv, já jsem zkoušel Canon EF 70-200 mm f/2.8 II, je potřeba se připravit na to, že s TC bude obraz o něco horší, než jste zvyklí. I tak je ale stále lepší použít na zvětšení konvertor než počítačový software.

Vlevo 1:1 výřez středu z fotografie objektivem Canon EF 70-200 f/2.8 II, který byl dvojnásobně zvětšen.
Vpravo výřez z fotografie stejným objektivem s přidaným dvounásobným telekonvertorem bez zvětšování.

Komu je telekonvertor určen?

Je pravda, že jde o poměrně exotickou součástku a je třeba zvážit, jestli ji vůbec využijeme.

Nejprve si řekněme, že je určená pro fotografy zaměřené na co nejkvalitnější výstup. Ostatním bude ve spoustě případů stačit z původní fotografie vyříznout střed a zvětšit jej. Sice dostanou kvalitativně o trochu horší fotografii, ale s mnohem nižším úsilím a náklady.

Pokud o telekonvertoru uvažujete, je základem, kvůli omezením při ostření, mít původní objektiv ideálně se světelností f/2.8 a více. Nejvíce získají ti, kteří už mají velice kvalitní teleobjektiv a chtějí jej prodloužit. Například objektiv Canon 200 mm f/2.8 se s telekonvertorem změní na 400 mm se světelností f/5.6. Objektiv s takovou ohniskovou vzdáleností by stál kolem třiceti tisíc, konvertor stojí přibližně „jen“ jedenáct tisíc.

Bohužel normální uživatel s APS-C senzorem a běžnými potřebami využije TC spíš zřídka. Pokud jste přemýšleli o tom, že vám stačí kvalitní široký objektiv typu 17–50 mm se světelností f/2.8 a k němu vám postačí telekonvertor, situace není příliš růžová. Telekonvertory jsou optimalizované pro teleobjektivy a jejich kvalita s širokými ohnisky obvykle není oslňující. Ale i kdyby vše fungovalo, získáme objektiv jen kolem 34–100 mm se světelností f/5.6. Ve chvíli, kdy můžete levně pořídit samostatný objektiv 70–300 mm, f/4-5.6, telekonvertor není smysluplná volba. Je to částečně i tím, že telekonvertory jsou „full frame“, pro majitele APS-C fotoaparátů tedy zbytečně velké a drahé.

Makro na druhou

Telekonvertory lze řetězit s mezikroužky, případně i dalšími nadstavbami. Zkusmo jsem toho využil a vyzkoušel, na jak malou úroveň se dostanu.

Můžete si prohlédnout použitou sestavu:

Sestava použitá pro nafocení snímku níže.

Základem je objektiv Canon 100 mm f/2.8 Macro, který už sám o sobě pořizuje fotografie až do velmi dobrého zvětšení 1:1, realita se tedy zobrazí na senzor ve stejné velikosti (senzor tady má 36×24 mm). Navíc byl do sestavy dvakrát zapojen telekonvertor a dokonce dvě kompletní sady mezikroužků (celkem šest mezikroužků různých velikostí).

Výsledek je následující:

Nahoře maximální zvětšení známky zachycené „jen“ samotným objektivem Canon 100 mm f/2.8 Macro. Dole zvětšení po přidání všech mezikroužků a telekonvertoru.

Po porovnání obrázků zjišťuji, že jde o zvětšení 5:1. Použití této sestavy je ale krkolomné a hloubka ostrosti se počítá stěží v desetinách milimetru. Přesto přiznávám, že šlo o zábavný experiment.

Pro většinu lidí telekonvertor není

Podle mého názoru jde o hezkou hračku, ale s velmi specifickým využitím. Před případným pořízením je třeba pečlivě zvážit výhody a nevýhody. Nicméně pro normální použití zápory pravděpodobně převáží a je lepší peníze investovat jinak, byť ideálně stále do fotografické techniky.

Pokud telekonvertor už používáte nebo s ním máte nějaké zkušenosti, budu rád, když se o svoje poznatky podělíte.

(Tento článek jsem napsal původně pro web milujemefotografii.cz.)

Tagy: návod

Loading...