Základy kompozice v krajinářské fotografii

Možná to znáte – stojíte v krajině a před sebou máte nádherný záběr. Jenže pak několikrát zmáčknete spoušť a fotky ne a ne podobat se té kráse, kterou máte před očima. Čím to může být? Na vině možná bude i špatná kompozice. Inspirujte se tipy a fotkami v tomto článku.

Pravidla kompozice krajinářské fotografie jsou podobná kompozičním pravidlům jiných stylů. Ale neškodí je sesumarizovat společně s konkrétními příklady, takže pojďme na to.

Horizont v jedné třetině výšky

Pokud je v záběru horizont, což je u krajin obvyklý případ, je vhodné ho umístit zhruba tak, aby protínal fotografii zhruba v jedné třetině nebo ve dvou třetinách výšky.

Jinými slovy – není dobré nechávat horizont uprostřed fotografie, ale posunout ho výš nebo níž, podle toho, jestli vám připadá zajímavější část nad horizontem nebo pod ním. Některé scény dovolují více možností, takže se vyplatí vyfotit více záběrů a doma vybrat ten nejlepší.

Horizont umístěný dole zdůrazňuje osamocené trosky hradu plující mezi mraky. Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/160 s, f/10, ISO 250, ohnisko 33 mm

Horizont umístěný dole zdůrazňuje osamocené trosky hradu plující mezi mraky.
Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/160 s, f/10, ISO 250, ohnisko 33 mm

Naopak horizont umístěný nahoře klade velký důraz na pole, ze kterého se tyčí bývalý hrad. Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/125 s, f/22, ISO 800, ohnisko 35 mm

Naopak horizont umístěný nahoře klade velký důraz na pole, ze kterého se tyčí bývalý hrad.
Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/125 s, f/22, ISO 800, ohnisko 35 mm

Někdy vás přece jen okolnosti donutí mít horizont uprostřed. Obvykle je to kvůli nějakým jiným vizuálním prvkům – například kdyby byl hrad blíž, a byl by tedy větší, je důležitější ho mít v záběru celý, než aby byl na fotce hezky umístěný obzor. Pravidlo o horizontu je možné porušovat, jen by tak neměla vypadat každá fotografie.

Umístěte prvky do zlatého řezu

Většinou nefotíte jen obecnou krajinu kolem sebe, ale něco zajímavého v ní, ať už je to osamocený kostel, majestátní horu nebo zajímavý strom. Opět platí, že by neměl být hlavní objekt umístěný přímo uprostřed, ale posunutý směrem k některému z rohů. Toto řešení je známé jako pravidlo zlatého řezu nebo pro zjednodušení pravidlo třetin, podle něhož si můžeme rozdělit snímek vertikálně i horizontálně na třetiny, a tam, kde vzniknou průsečíky, bychom měli umisťovat významné elementy. Na následujícím diagramu jsou příslušná místa označená čísly.

Pravidlo třetin neboli zjednodušení zlatého řezu.

Pravidlo třetin neboli zjednodušení zlatého řezu.

Pravidlo třetin v praxi vypadá jako na následujícím snímku. Kámen dole je zhruba tam, kde se teď už pomyslné čáry protínají.

Kámen umístěný podle pravidla třetin. Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/60 s, f/10, ISO 100, ohnisko 20 mm

Kámen umístěný podle pravidla třetin.
Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/60 s, f/10, ISO 100, ohnisko 20 mm

Podobným stylem lze umístit i prvky v pozadí, v tomto případě slunce.

Slunce opět posunuté pryč ze středu podle pravidla třetin. Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, f/13, ohnisko 16 mm (čas a ISO byly různé, jedná se o obrázek složený z mnoha záběrů)

Slunce opět posunuté pryč ze středu podle pravidla třetin.
Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, f/13, ohnisko 16 mm (čas a ISO byly různé, jedná se o obrázek složený z mnoha záběrů)

V předchozí ukázce už jsem byl s umisťováním extrémnější a dostal slunce i horizont blízko okraje záběru. Není to ale tak velký problém, spíš to ukazuje, že i třetiny můžete brát s rezervou a ani elementy mimo přesné průsečíky vás nemusí děsit.

Zarámujte krajinu

Pokud se hlavní motiv snímku nachází někde v dáli, je vhodné ho něčím doplnit. A v tu chvíli přichází na řadu rámování. Stačí popojít o pár metrů zpět a dostat do záběru i část blízkého okolí, což jsou v přírodě zejména stromy. Na příkladu níže jsem jimi doplnil jinak poměrně statické a trochu nudné moře.

Moře zarámované pomocí blízkých palem. Canon 40D, Sigma 18-50/2.8, 1/200 s, f/11, ISO 400, ohnisko 18 mm

Moře zarámované pomocí blízkých palem.
Canon 40D, Sigma 18-50/2.8, 1/200 s, f/11, ISO 400, ohnisko 18 mm

Pokud najdete pozůstatky lidských staveb, můžete použít i je. Například na tomto snímku trosky hradu rámují krajinu dokonale:

Trosky hradu použité pro rámování krajiny. Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/160 s, f/13, ISO 2500, ohnisko 35 mm

Trosky hradu použité pro rámování krajiny.
Canon 5D Mark III, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/160 s, f/13, ISO 2500, ohnisko 35 mm

Linie vedou oko po fotce

Jakékoliv linie jsou velmi výrazný prvek v jinak nahodile uspořádané krajině. Fotograficky zajímavé jsou řeky, cesty, řádky v poli, vyrovnaná úbočí hor nebo cokoliv geometrického, na co narazíte.

Typicky se potkáte se třemi druhy vodicích linií. Prvním typem jsou esovité linie. Skládají se ze dvou či více zákrutů, a pokud vycházejí z hrany fotografie, což je velmi časté, krásně vedou divákovo oko od kraje až ke konci linie.

Potůček vytvářející esovitou linii. Canon 5D Mark III, Canon EF 24-70/2.8 II, 1/40 s, f/8, ISO 200, ohnisko 43 mm

Potůček vytvářející esovitou linii.
Canon 5D Mark III, Canon EF 24-70/2.8 II, 1/40 s, f/8, ISO 200, ohnisko 43 mm

Jiným druhem jsou sbíhavé linie, které se obvykle táhnou k obzoru. Jejich sbíhavost a tím i efektnost umocní širokoúhlý objektiv. Podobně jako v předchozím případě je divák automaticky sleduje a jeho pohled klouže až k jejich „průsečíku“.

Sbíhavé linie direktivně vedou divákův pohled. Canon 40D, Canon 10-22/3.5-4.5, 1/640 s, f/8, ISO 200, ohnisko 10 mm

Sbíhavé linie direktivně vedou divákův pohled.
Canon 40D, Canon 10-22/3.5-4.5, 1/640 s, f/8, ISO 200, ohnisko 10 mm

A pokud máme štěstí, narazíme na diagonální linie. Ukázka níže je extrémní případ, nicméně na Moravě na něj můžete velmi snadno narazit – například tady je pohled z pálavských kopců.

Diagonální linie moravských vinic. Canon 5D Mark II, Canon EF 70-200/2.8 II, 1/50 s, f/7.1, ISO 400, ohnisko 200 mm

Diagonální linie moravských vinic.
Canon 5D Mark II, Canon EF 70-200/2.8 II, 1/50 s, f/7.1, ISO 400, ohnisko 200 mm

Odraz na hladině

Pokud narazíte na vodní hladinu, všímejte si, jestli se v ní neodráží něco zajímavého. Často je voda příliš divoká a pro focení odrazu na hladině nepoužitelná, ale pokud máte štěstí, můžete pořídit snímek, který bude mít v sobě něco navíc.

Fotografie s odrazy na hladině velmi často porušují první pravidlo o horizontu v jedné třetině výšky. Ten je tu ve spoustě případů umístěn uprostřed, čímž se zdůrazní symetrie, protože horní i dolní polovina fotografie jsou si pak velmi podobné.

Odraz na hladině si vynutil umístění horizontu doprostřed. Canon 5D Mark III, Canon EF 70-200/2.8 II, 1.3 s, f/14, ISO 100, ohnisko 123 mm

Odraz na hladině si vynutil umístění horizontu doprostřed.
Canon 5D Mark III, Canon EF 70-200/2.8 II, 1.3 s, f/14, ISO 100, ohnisko 123 mm

Přečtěte si další tipy v článku Odrazy na hladině.

Kombinujte a zkoušejte

Každé z pravidel zde má jednu kapitolu, ale to neznamená, že by se vzájemně vylučovaly. Například poslední odraz na hladině je snadné zkombinovat s rámováním, čímž získáme zase jiný záběr.

Odraz na hladině a rámování v jedné fotografii. Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/500 s, f/8, ISO 100, ohnisko 16 mm

Odraz na hladině a rámování v jedné fotografii.
Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2.8 II, 1/500 s, f/8, ISO 100, ohnisko 16 mm

Proto se snažte experimentovat. Na dalším výletu si můžete zkusit vytipovat jedno pravidlo a během cesty ho zkoušet. Tím se vám dostane pod kůži a podobně si můžete osvojit pravidlo další a klidně je začít i kombinovat. Určitě zjistíte, že je to zábavné fotografické cvičení!

(Tento článek jsem napsal původně pro web milujemefotografii.cz.)

Tagy: návod

Loading...