Kácející se linie – jak jim předcházet a co s nimi?

S kácejícími se liniemi se setkáme pokaždé, když fotíme ve městě s objektivem mířícím výš, než je úroveň horizontu. Díky perspektivnímu efektu se začnou hrany budov sbíhat směrem vzhůru a opticky vytvářet dojem, že padají dozadu. Krásná ukázka tohoto efektu je na následující fotografii:

Fontana di Trevi jak ji zachytil fotoaparát. Horní část se zdá být užší než spodní, takže celá stěna jako by padala dozadu. Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/5 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 10 mm
Fontana di Trevi jak ji zachytil fotoaparát. Horní část se zdá být užší než spodní, takže celá stěna jako by padala dozadu.
Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/5 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 10 mm

Zatímco někomu toto perspektivní zkreslení při vjemu vadit nemusí, jiný fotograf je na něj háklivý a opravuje jej na všech svých snímcích. Ať už se řadíte do kterékoliv kategorie nebo ať jste zatím o tomto problému nepřemýšleli, pojďme si ukázat několik způsobů, jak s kácejícími se liniemi bojovat.

Nafotit správně

Snadno se to řekne, ale hůře provede. Jediný způsob, jak s běžným vybavením vyfotit architektonické fotky bez šikmých zdí, je nemířit s objektivem nahoru ani dolů, ale rovně na horizont.

Někdy je tento postup úspěšný, jako na následujícím obrázku:

Fotografie bez korekce perspektivy, která byla přímo nafocena „správně“. Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/100 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 10 mm
Fotografie bez korekce perspektivy, která byla přímo nafocena „správně“.
Canon 40D, Canon EF-S 10-22/3,5-4,5, 1/100 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 10 mm

Bohužel pokud se nám nepovede nalézt zajímavé popředí, bude spodní polovina snímku nezajímavá a fotografie se bude muset ořezávat, čímž dojde k silnému úbytku plochy. S tím musíme počítat, kdybychom připravovali například podklady pro tisk.

Navíc se může stát, že díky sklonění objektivu se kdejaká výšková budova do záběru ani nevejde, proto je toto řešení často poměrně nepraktické.

Dokonalé vybavení

Pokud bychom nepřipouštěli žádné kompromisy, je zde jen jediná možnost: Použít objektiv typu tilt/shift. Tyto objektivy jsou nejvíc známy pro jejich schopnosti pootočit rovinu ostrosti, a tím dosáhnout vizuálně zvláštního zaostření (už jsme psali o simulaci tohoto efektu nebo o domácích variantách tilt/shift objektivů).

Nicméně to je jen polovina jejich schopností. Další magie spočívá v tom, že při focení s fotoaparátem namířeným na horizont, lze posunout objektiv o pár milimetrů směrem vzhůru (opravdu posunout, ne pootočit). Na snímku se pak objeví perfektně srovnané linie a přitom v záběru nebude země – snímek bude začínat až na horizontu.

Bohužel specializované tilt/shift objektivy jsou velmi drahé, což je kromě jejich pohyblivých částí způsobeno i tím, že aby byly takto nastavitelné, tak jejich čočky jsou výrazně větší než u objektivů běžných a pokrývají mnohem větší plochu, než je snímač.

Z toho ale mimo jiné vyplývá i to, že je možné sestavit si vlastní tilt/shift za pomoci speciální redukce a objektivu určeného pro větší snímač než je váš systém. Například fotoaparát Micro Four Thirds může použít mnohem větší full frame Canon EF objektiv za pomoci této pomůcky. Můžeme tak přeměnit jakékoliv běžné „sklo“ na objektiv typu tilt/shift.

To už jsme ale odbočili do specializovaných vod, proto se pojďme podívat na zdaleka nejčastější řešení kácejících se linií.

Úprava v počítači

Pokud nevlastníme tilt/shift objektiv, ani jsme nefotili podél horizontu, zbývá nám ještě software na PC. Například v Zoner Photo Studiu (protože článek byl původně napsán pro blog společnosti Zoner) je úprava kácejících se linií obzvlášť snadná, hledaná funkce se jmenuje „Upravit kolinearitu“ (klávesa K). Zde pomocí dvou přímek rychle nastavíte současnou sbíhavost linií v obraze:

Průběh úpravy v Zoner Photo Studiu – zadávání současného stavu.
Průběh úpravy v Zoner Photo Studiu – zadávání současného stavu.

Po potvrzení program provede opačnou transformaci a obrázek narovná. Zde doporučuji vypnout Automatický ořez, pak bude výsledek vypadat takto:

Po úpravě kolinearity.
Po úpravě kolinearity.

Automatický ořez by sice práci zrychlil, ale bez něj si můžete nastavit formát obrazu přesně podle svého gusta. Zde například aby byl dodržen poměr stran 3:2 a zároveň aby záběr obsahoval jak horní kraj fontány, tak holuba dole, vybral jsem ořez, který by Automatika nikdy nezvolila – obsahuje totiž bílá místa:

Po ořezu.
Po ořezu.

Přesto není úprava nijak složitá. Chybějící části jsou v oblasti vody a jednoduchých tvarů, takže úprava pomocí Klonovacího razítka (klávesa S) je otázkou zhruba dvou minut:

Finální obrázek.
Finální obrázek.

Něco za něco

Touto korekcí jsme ale ztratili spoustu obrazové informace, která teď leží za hranicí obrázku a nebude nikdy využitá. Naopak pixely v horní části snímku jsou roztáhnuté, takže tato sekce o něco ztratila ze své původní ostrosti. I tak tyto problémy obvykle nejsou pro běžné použití výrazné a korekci lze provést bez větších okolků. (Tilt/shift objektiv by nám poskytl právě tento finální obrázek s maximální ostrostí a bez nutných úprav.)

Je to nutné?

Osobně efekt klátících se linií ve většině případů za podružný a opravuji jej jen v případě, že dochází k malému sbíhání. Velké sbíhání linií beru jako součást perspektivy a nekoriguji je.

V ukázkovém příkladu tato oprava má smysl a myslím, že výsledek vypadá lépe než počáteční stav. Je ale množství případů, kdy je těžké vůbec nějaké opravy provést.

Vezměme si následující obrázek:

Ulice ve Španělsku s extrémní perspektivou. Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2,8 II, 1/125 s, F2,8, ISO 100, ohnisko 16 mm
Ulice ve Španělsku s extrémní perspektivou.
Canon 5D Mark II, Canon EF 16-35/2,8 II, 1/125 s, F2,8, ISO 100, ohnisko 16 mm

I když i takovéto pohledy jde zkorigovat, výsledek přijde o dramatičnost, nehledě na to, že transformace bude dramatická a ztráta kvality v tomto případě už výrazná.

Ulice po korekci perspektivy.
Ulice po korekci perspektivy.

Jsou i záběry, které korigovat nelze prakticky vůbec , protože bychom ztratili důležité elementy:

Westminster Abbey s pouliční lampou.
Westminster Abbey s pouliční lampou.

Úprava perspektivy je tedy na zvážení každého z vás. Důležité je posuzovat každou fotografii zvlášť. Pokud se vám snímek nebude zdát, postup už znáte a podobné změny už pro vás nebudou představovat žádný problém.

(Tento článek jsem napsal původně pro server milujemefotografii.cz.)

Publikováno