Blízká setkání policejního druhu

Ve spojitosti s fotografováním člověk občas zažije neobvyklé situace. Jeden ze zážitků, na který ještě dlouho nezapomenu, se odehrál před lety v Londýně.

V roce 2005 spustila společnost Ryanair přímou leteckou linku z Brna do Londýna. Využil jsem akčních cen a udělal si několikadenní fotografický výlet.

Fotograf na místě

Druhý den po příletu jsem si užíval krásného počasí, procházel se velkoměstem a snažil se na svou paměťovou kartu zachytit vše zajímavé. Odpoledne jsem se dostal i na známé Trafalgar Square, kde jsem chtěl zaznamenat pověstnou atmosféru. Davy lidí okolo mě však stále nedovolovaly použít kompozice, které jsem měl v hlavě. Snažil jsem se tedy vymýšlet jiné pozice a stále vylepšovat záběry.

Trafalgar square s turisty. Canon PowerShot S2 IS, 1/1000 s, F4,5, ISO 50, ohnisko 36 mm (v přepočtu na kinofilm).

Trafalgar square s turisty. Canon PowerShot S2 IS, 1/1000 s, F4,5, ISO 50, ohnisko 36 mm (v přepočtu na kinofilm).

I když jsem byl zabrán do focení, náhle jsem si všiml, že mým směrem jde dvojice policistů. Začalo mi docházet, že tmavovlasý, tmavooký člověk v tmavém oblečení, který fotí vše okolo, asi vypadá podezřele. Snažil jsem se vypadat nenápadně, ale už bylo pozdě. Došli ke mně a velmi korektně se začali dotazovat, jak se jmenuji, co dělám v Anglii, kde jsem ubytovaný a podobně. Vše si poctivě zapisovali.

Když zběžně prohlédli snímky v mém fotoaparátu, raději se zdrželi kritiky a požádali mě, abych jim ukázal, co mám v batohu. Přešli jsme tedy k malé zídce a já na ni začal vyskládávat obsah mého zavazadla. Pití přešli bez povšimnutí, zato můj poznámkový blok začali prolistovávat. V tom období jsem se ještě věnoval kreslení a chodil jsem do různých kroužků (než jsem zjistil, o kolik je digitální fotografie jednodušší). Policisté se tedy prokousávali stránkami s domy, stromy, nahými ženami – tady na chvíli zaváhali, načež jsem se snažil ze sebe dostat, že je to z večerní školy kreslení. „That’s o.k., sir,“ zněla klidná odpověď.

To nejlepší nás ale ještě čekalo. Jakožto pečlivý cestovatel, který je zvyklý procházet cizími městy pěšky, jsem se na cestu připravoval. Najednou se tedy vidím, jak jim předávám svoji mapku – vytištěnou černobílou stránku A4 s leteckým snímkem Londýna, kde jsou červeně zakroužkované nejdůležitější budovy.

Nutno říci, že tento poklad už je zaujal. Zatímco mně přestalo tlouci srdce, strážci pořádku si prohlíželi tuto designovou kreaci.

K mému překvapení ji však brzy odložili a ani ji nekomentovali. Nic lepšího už jsem jim ale nabídnout nemohl, naše setkání se tím pádem nachýlilo ke konci. Od strážníků jsem dostal potvrzení o prohledání – kopii dokumentu, který o mně sepsali, a v klidu jsme se rozešli.

O rok později

Při příští návštěvě Anglie, kdy jsem letěl na konferenci se svým tehdejším nadřízeným, nás při průchodu pasovou kontrolou na letišti v Londýně celníci požádali, abychom s nimi šli do místnosti, kde jsou prováděny důkladnější kontroly cestujících. V další místnosti nás postavili na značku a oba vyfotili na společnou fotografii. Dál už po nás nic nechtěli, ale je dost pravděpodobné, že jsme byli vybráni právě kvůli mé předchozí „londýnské akci“.

I když tedy nakonec ze všeho neplynul žádný problém a mám jen zkušenost k vyprávění, přesto je dobré vědět, co může z jedné série záběrů vzejít. Snad se to nebude opakovat příliš často.

(Tento článek jsem napsal původně pro server milujemefotografii.cz.)

Loading...