Speciální typ panorámatu

Popis techniky zvané Brenizerova metoda.

(Tento článek jsem napsal původně pro server milujemefotografii.cz.)

S příchodem digitální fotografie se objevily techniky, které předtím nebylo možné realizovat. Brenizerova metoda je zvláštní typ pořízení a složení série fotografií s cílem získat celkový obraz, na který by jinak byl potřeba mnohem dražší nebo dokonce neexistující objektiv.

Zatímco obvykle skládáte snímky do jednoho obrázku, abyste zachytili rozsáhlost krajiny nebo architektury, přístup poprvé použitý Ryanem Brenizerem má trochu jiný cíl. Namísto použití nejširších možných záběrů se využije teleobjektiv a složený výsledek má stejný úhel záběru jako běžný širokoúhlý objektiv.

Zdá se vám to zbytečné? A to ještě nevíte, že spousta pořízených snímků je rozmazaná…

Myslíte, že už jsem se z toho psaní článků zbláznil?

Omyl.

Vtip je v něčem jiném: U teleobjektivu se zde totiž využívá jeho minimální hloubka ostrosti. Při složení mnoha záběrů jím pořízených vznikne širší úhel pohledu, který si tuto uzounkou hloubku ostrosti pořád udržuje. Kdybychom chtěli udělat tento širší záběr v jediném snímku, potřebovali bychom objektiv, který má světelnost o několik řádů lepší a často i pod číslem F1,0 – takové objektivy prakticky neexistují (alespoň ne širokoúhlé).

Co můžete čekat

Na ukázku zde je jediný záběr běžným objektivem s jeho nejmenší možnou hloubkou ostrosti:

Radniční věžičky zachycené jedním stiskem spouště s clonou F2,8. Canon 5D Mark III, Canon EF 24–70 mm F2,8 USM, 1/1600 s, F2,8, ISO 100, ohnisko 27 mm.

Radniční věžičky zachycené jedním stiskem spouště s clonou F2,8. Canon 5D Mark III, Canon EF 24–70 mm F2,8 USM, 1/1600 s, F2,8, ISO 100, ohnisko 27 mm.

Pro srovnání panoráma popisované techniky složené z 35 fotografií:

Složené panoráma; 35 fotografií se stejným nastavením. Canon 5D Mark III, Canon EF 85 mm F1,8, 1/4000 s, F1,8, ISO 100, ohnisko 85 mm.

Složené panoráma; 35 fotografií se stejným nastavením. Canon 5D Mark III, Canon EF 85 mm F1,8, 1/4000 s, F1,8, ISO 100, ohnisko 85 mm.

Tento složený obrázek je ještě širší než první a přitom je hloubka ostrosti výrazně menší. Při použití speciálního kalkulátoru lze odhadnout, že pohled nyní odpovídá záběru cca 17 mm objektivu se světelností F0,4!

Jako bonus se také zvýšilo rozlišení, takže místo aby jedna fotografie měla běžných 22 megapixelů, má jich ve výsledku 224. Kvalita by dostačovala i na vyšší rozlišení, ale narazil jsem spíše na jiná omezení (velikost souboru, limity programů).

Jak vytvořit Brenizera

Tato výsledná fotografie ale nevznikla úplně zadarmo. Nejdřív ji bylo zejména potřeba nafotit:

Originální fotografie s jejich pozicemi.

Originální fotografie s jejich pozicemi.

Už tento krok může být obtížný, protože je nutné mezi fotografiemi udržet fotoaparát na stejném místě. Ideální je tedy buď stativ se speciální panoramatickou hlavou, nebo (jako v tomto případě) foťák opatrně otáčet v ruce zhruba kolem tzv. nodálního bodu, který je někde uvnitř objektivu. Cílem je samozřejmě zajistit, aby vedlejší snímky nebyly focené z různých úhlů a nedošlo ke grafickým chybám při pozdějším vytváření panorámatu na počítači.

Doporučuje se také pořizovat záběry s překryvem 30 až 50 %, aby se měly spojovací programy čeho chytit.

A co spojování samotné?

Zpracování je bohužel komplikovanější. Zoner Photo Studio umožňuje snadné spojování pomocí vestavěné funkce, ale ta je momentálně použitelná jen na standardní panorámata nafocená v horizontální nebo vertikální sérii. Nelze tedy spojovat fotografie nafocené v mřížce.

Použil jsem proto freewarový nástroj Hugin, který je sice velmi šikovný, ale jeho uživatelská přívětivost za ZPS dalece pokulhává. V posledních letech se ale přece jen zlepšila, takže pokud v nafocených fotografiích není mnoho chyb (= dobře pasují k sobě), tak stačí využít jen tří tlačítek hlavního okna. Postup je následující: Musíte napřed pomocí Load images načíst všechny fotografie, poté pomocí Align nechat spočítat jejich vzájemné pozice a nakonec přes Create panorama vytvořit finální složený obrázek.

Někdy se stává, že automatika nedokáže zarovnat původní záběry. I tehdy lze programu pomoci, ale zde už je dobré se podívat do manuálu, protože není v silách jednoho článku popsat všechny možnosti Huginu. Jen zmíním, že z hlavního okna se lze dostat i do okna sekundárního nazvaného Panorama editor, kde se editují mimo jiné i kontrolní body – spoje mezi jednotlivými snímky.

Klávesou F3 zobrazíte přehled všech dvojic kontrolních bodů a zvláštní péči můžete věnovat těm, které mají mezi sebou velkou vzdálenost. Znamená to, že se nepodařilo panoráma spočítat tak, aby se snímky překrývaly. Tyto body je vhodné buď smazat, nebo ručně posunout, aby na dvojici fotografií označovaly přesně totéž místo. Po úpravách nesmíte zapomenout na opětovné spuštění výpočtu pozic záběrů (Panorama editor | záložka Photos | Optimise | na řádku Geometric tlačítko Calculate).

Na ukázku pokročilejších schopností Huginu dávám další obrázek. Napravo je vidět skladba snímků a v ní malý budík, který je obepsán červeným polygonem. Problém byl, že při fotografování se pozice fotoaparátu změnila a budík byl ostrý jen na některých snímcích. Polygon byl v Huginu ručně nakreslený na snímek, kde byly hodiny nejostřejší, a program tak věděl, kterou verzi použít.

Řešení situace, kdy budík na některých záběrech nebyl dostatečně ostrý. Canon 5D Mark III, Canon EF 85/1.8, 1/5000 s, F1,8, ISO 100, ohnisko 85 mm.

Řešení situace, kdy budík na některých záběrech nebyl dostatečně ostrý. Canon 5D Mark III, Canon EF 85/1.8, 1/5000 s, F1,8, ISO 100, ohnisko 85 mm.

Dále už není nač čekat. Pokud vás tento článek inspiroval, stačí vám i levný objektiv s ohniskem 50 mm a světelností F1,8 a můžete tvořit fotografie, které jste dosud nezkoušeli.

Tagy: návod

Loading...