Proti proudu nebo po něm

Návod k focení potůčků i fontán.

(Tento článek jsem napsal původně pro server milujemefotografii.cz.)

Vyláká-li vás v tyto dny jarní sluneční svit a příjemné teploty ven a nezapomenete-li doma svůj foťák, můžete pořídit zajímavé snímky. Přírodní i umělé krásy se dají samozřejmě zachytit různými způsoby, my se však v dnešním článku zaměříme trochu konkrétněji, a to na focení vodopádů a městských fontán. Tedy na focení vody v pohybu a samozřejmě na různé nástrahy, které na vás při takovém focení mohou potkat.

Při focení řek i potoků obvykle nezaujmete pouhým obrázkem rovného klidného koryta. Efektní je buď nějaký zvláštní tvar toku, nebo (a to hlavně) různé vodopády, kde voda divoce zurčí přes kameny a různé splávky. Bohužel Niagarské vodopády jsou trochu z ruky, takže se budeme soustředit na práci v menším měřítku a vybereme si na experimenty hlavně potůčky.

Malý vodopádek s rostlinou. Až doma jsem si všiml, že během půlminutové expozice zafoukal vítr a rostlina byla mírně rozmazaná. Naštěstí šlo z větší části problémy opravit na počítači. Canon 5D Mark III, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 30 s, F22, ISO 100, ohnisko 16 mm.

Malý vodopádek s rostlinou. Až doma jsem si všiml, že během půlminutové expozice zafoukal vítr a rostlina byla mírně rozmazaná. Naštěstí šlo z větší části problémy opravit na počítači. Canon 5D Mark III, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 30 s, F22, ISO 100, ohnisko 16 mm.

Bez trojnožky to nepůjde

Jestliže nemáte nějaký potok dopředu vyhlédnutý, bývá největším problémem vůbec najít nějaké vhodné místo. Osobně používám jednoduchý trik: stačí si na počítači otevřít online turistické mapy okolí a hledat malé potoky, které rychle překonávají vrstevnice. To jsou místa s největším spádem, kde je vysoká šance na tvorbu malých vodopádů.

Je obecně známo, že při samotném focení tekoucího proudu je klíčové nasazení stativu. Ideálně takového, kterému nebude vadit, když bude stát ve vodě. Při použití stativu je důležité vypnout stabilizaci objektivu či přímo ve fotoaparátu. Když to neuděláte, vibrace ze stabilizátoru se mohou přenést na stativ a z něj zpět, takže paradoxně dostanete rozmazanější snímek než bez stabilizace.

Fotka potůčku mezi mechem a vpravo dokumentární záběr se stativem stojícím ve vodě. Canon 5D Mark III, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 15 s, F22, ISO 100, ohnisko 16 mm.

Fotka potůčku mezi mechem a vpravo dokumentární záběr se stativem stojícím ve vodě. Canon 5D Mark III, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 15 s, F22, ISO 100, ohnisko 16 mm.

Elegantního rozmazání vody se dosáhne při expozicích v řádech sekund až desítek sekund – tady záleží hlavně na vkusu každého a na rychlosti proudu.

Způsobů, jak dosáhnout takto dlouhých časů, je více. Nejjednodušší je nastavit co nejnižší citlivost (typicky ISO 100) a přitom co nejvyšší clonu, což je obvykle F22 nebo ještě více. V tuto chvíli ale nemůžete ostřit na nic konkrétního, protože fotka bude ostrá prakticky v celém rozsahu. Co dělat, když chcete více experimentovat nebo vypíchnout určitý bod?

Ještě méně světla

Zde se dostává ke slovu druhá a třetí možnost. Tou druhou je použití běžného ND filtru, což je neutrální šedé sklo, které ztmaví okolí tak, že ho nebudete muset ztmavovat zvýšením clony. Filtry se obvykle vyrábějí v různých stupních s pevně danou účinností. Je ale možné pořídit i variabilní ND filtr, což jsou dva polarizační filtry na sobě, které ručním otočením mění svoji výslednou tmavost.

Vlastníte-li dva polarizační filtry, je možné je složit a vytvořit si tak vlastní variabilní ND. Problém je v tom, že vzdálenější od objektivu musí být lineární polarizační filtr (PL) a ne obvyklý cirkulární (CPL), což znamená, že byste stejně museli sehnat jeden pro toto použití.

Jestliže si koupíte nebo složíte variabilní ND filtr, otevřou se vám najednou velké možnosti. Obvyklé pevné ND filtry jsou například ND4 nebo ND8, což znamená, že jen osmina světla projde skrz (8x ztlumení nebo taky o 3 EV hodnoty). S variabilním filtrem dosáhnete i na ztmavení odpovídající ND128, který už by se i těžko sháněl.

Vlevo běžná fotka s F22 a časem 15 sekund (ohnisko 70 mm), vpravo dva polarizační filtry dovolily fotit s clonou F2,8 při čase 10 sekund (ohnisko 75 mm). Canon 5D Mark III, EF Canon 70–200 mm F2,8 II IS USM.

Vlevo běžná fotka s F22 a časem 15 sekund (ohnisko 70 mm), vpravo dva polarizační filtry dovolily fotit s clonou F2,8 při čase 10 sekund (ohnisko 75 mm). Canon 5D Mark III, EF Canon 70–200 mm F2,8 II IS USM.

Při velkém rozmazání vody je také potřeba dávat pozor na to, kam padá stín stativu. Na divoké vodě není vidět, ale na fotce najednou může nabýt ostrých obrysů a působit rušivě.

Na spodní části fotky jsem si až po vyfocení uvědomil stín stativu. Kdybych ji chtěl použít, zbývala by už jen složitá retuš. Canon 5D Mark III, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 10 s, F22, ISO 100, ohnisko 16 mm.

Na spodní části fotky jsem si až po vyfocení uvědomil stín stativu. Kdybych ji chtěl použít, zbývala by už jen složitá retuš. Canon 5D Mark III, EF Canon 16–35 mm F2,8 II USM, 10 s, F22, ISO 100, ohnisko 16 mm.

Nejen tekoucí řeky

Stejné fotografické principy platí i pro focení kašen a fontán ve městech, kde také můžete pro větší efekt nechat vodu rozmazat.

Magická fontána v Barceloně. Dlouhý čas 10 sekund dokázal rozmazat nejen vodu, ale i zneviditelnit procházející turisty. Canon 350D, EF-S Canon 18–50 mm F3,5–5,6, 10 s, F22, ISO 100, ohnisko 18 mm.

Magická fontána v Barceloně. Dlouhý čas 10 sekund dokázal rozmazat nejen vodu, ale i zneviditelnit procházející turisty. Canon 350D, EF-S Canon 18–50 mm F3,5–5,6, 10 s, F22, ISO 100, ohnisko 18 mm.

Focení ve městech je obvykle snadnější, většinou nejsou potřeba voděodolné boty, ani utěrka kvůli kapkám na objektivu. Ale jsou i výjimky, pokud se snažíte kvůli kompozici dostat velmi blízko:

Modrá mešita v Instanbulu zabraná širokým ohniskem skoro z hrany fontány. Canon 40D, EF-S Canon 10–22 F3,5–4,5 USM, 10 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 20 mm.

Modrá mešita v Instanbulu zabraná širokým ohniskem skoro z hrany fontány. Canon 40D, EF-S Canon 10–22 F3,5–4,5 USM, 10 s, F8,0, ISO 100, ohnisko 20 mm.

Při focení fontán už se využijí prakticky stejné nástroje jako při krkolomném focení v přírodě. Je to například funkce LiveView, kterou využijete kvůli příliš vzdálenému hledáčku (spotřebuje hodně energie, takže si nezapomeňte náhradní baterky). Užitečná v tu chvíli začne být elektronická vodováha ve foťáku, protože ze složitých úhlů má člověk špatný odhad pro přesné naklonění. A výhodné je i použití časové nebo dálkové spoušti. Při zmáčknutí spouště přímo na fotoaparátu by mohlo dojít k jeho nechtěnému rozhýbání.

Přes všechny poučky je ale nejdůležitější se odhodlat, vyrazit ven a najít si svoje místo k focení. Šťastnou cestu!

Tagy: návod

Loading...