Mikrofotobanky – tipy pro úspěch

Tipy pro přípravu fotek a na co dávat pozor.

Exkluzivně nebo ne?

Prakticky každá fotobanka nabízí fotografům možnost nahrávat fotky exkluzivně jen na tuto jednu fotobanku odměnou za vyšší výdělky. Jak jsem popsal v úvodu článku o největších fotobankách, můj názor je, že je bezpečnější (a obvykle i finančně výhodnější) nebýt exkluzivní.

Neexkluzivita, tedy upload na více fotobank, ale přináší složitější režii, zejména jak sledovat co jsem kam nahrál, kolik se čeho prodalo apod. Jak tohle řeším já, shrnu v druhé části tohoto článku.

Příprava co nejlepších fotek

Zde se budu zabírat tím, jak vymyslet, nafotit a zpracovat data pro zaslání na fotobanky, a jak na pozdější management.

Co vlastně fotit?

Pokud trefíte oblast s obrovskou konkurencí, je pravděpodobné, že se neprosadíte. Pokud zacílíte na specializované téma, je možné, že o něj nebude velký zájem. Toto dilema se snaží řešit stránka picNiche, které uživatele nechá zadat frázi a zjistí její vyhledávanost od klientů a zároveň naplněnost od fotografů.

Samozřejmě Vám nic nebrání ani v tom, zkusit na nějaké fotobance vyhledat fotky podle klíčových slov a seřadit od nejprodávanější. (Dobrá je v tomhle obzvlášť iStockPhoto, kde jsou i počty stažení) Není ale dobré stoprocentně kopírovat nejlepší fotky – jednak riskujete, že Vás z fotobanky vyhodí, a druhak se stejně zdaleka nedostanete na úroveň prodejů oné zavedené fotky. Pro inspiraci například ohledně stylu je to ale velmi vhodné místo.

Shutterstock publikuje aktuální se přehled nejlepších fotek, ilustrací a nebo i nejvyhledávanějších slov, vše je zde.

Na Shutterstocku jsou k prohlédnutí i grafy vyhledávání zadaných klíčových slov během roku. Zjistíte tak, s jakým předstihem klienti hledají vánoční fotky a podobně. Bohužel odkaz bude fungovat jen už registrovaným fotografům.

Alternativou k focení jsou vektorové ilustrace, kterých se pravděpodobně prodá ještě více a je možné se jimi dobře živit. Moje články se věnují hlavně fotkám, nicméně většinu informací je možné aplikovat i na prodej ilustrací.

Pro tvorbu vektorů je potřeba mít nějaké zkušenosti a grafický cit (vše se dá naučit), ale na druhou stranu mají spoustu výhod: Netřeba připravovat scénu nebo někam jezdit, nejsou nutné drahé přístroje a je možné je vytvářet i ve freewarových programech jako je Inkscape. V něm jsem dělal i svoji jedinou ilustraci, kterou mám zatím na fotobankách – a celkem úspěšnou.

Legální náležitosti

Klíčová věc: Pokud je na zasílaném obrázku rozpoznatelný člověk, musíte s ním podepsat anglickou smlouvu, tzv. Model release, že souhlasí s prodejem. Výjimkou jsou fotky například fotky davu ve městě, které prodáváte v kategorii „editorial“ (lze jen na některých fotobankách), tj. např. ilustrativní fotky událostí pro použití v novinách. Touto kategorie ale přijdete o velkou sortu firemních zákazníků, navíc se to týká jen specifických fotografií.

Zde je například Model release, který používám já a je akceptován všemi fotobankami.

Podobně jako Model release pro lidi je tu i Property release pro budovy a další objekty. Obecně z chodníku (resp. veřejně přístupných míst) je možné obvykle fotit téměř vše, ale něco se nesmí používat pro komerční účely a je potřeba smlouva s vlastníkem. Klasický příklad je fotka Eiffelovy věže: Pořízená ve dne je bez problémů použitelná k libovolným účelům, v noci se na věži ovšem rozsvítí speciální osvětlení, které je bráno jako chráněné umělecké dílo, takže fotky noční Eiffelovky se nesmí používat komerčně. Pro tento případ ale Property release těžko seženete. Příklady známých budov, které mají všelijakou ochranu je možné najít na webu na různých místech, tady je seznam u Shutterstocku.

Můžete si říct, že se zbavíte těchto problémů tak, že budete fotit věci ve studiu. I tady pozor: Na obrázcích nesmí být vidět obchodní značky! Loga výrobců tedy musíte vyretušovat, na fotku trička se třemi pruhy rovnou zapomeňte (bere se jako ochranná značka Adidasu). Tohle platí i pro fotografie exteriérů: Už jsem měl odmítnutý celkový pohled na velkoměsto kvůli tomu, že v rohu byl jeřáb s logem stavební firmy. Nicméně tohle stačilo upravit v počítači a podruhé stejný obrázek prošel.

Technická kvalita

Technická kvalita je ze začátku jedním z hlavních důvodů odmítnutí fotek, spolu s dvojicí „tohle už máme mockrát“ a „nemá komerční potenciál“.

Naprosto kritický je zejména šum v obraze. Záleží na typu a stáří foťáku, ale obecně u zrcadlovek do ISO 400 je vše většinou ok, ale i tak se vyplatí provést na PC nějaké menší odšumování. U ISO 800 a výš už musíme odšumovat výrazněji a i tak nemáte jistotu, že Vám výsledek vezmou – na různých fotobankách jsou ale různě „hákliví“. (Pro zajímavost moje data: Na fotobankách mám 95 % fotek s ISO 400 a níže.)

Po šumu je důležité perfektní zaostření na správné místo a celková ostrost fotky. Pokud je rozmazaná pohybem foťáku, je s ní konec.

Vyplatí se odstraňovat i výrazné chyby objektivu, jako je chromatická aberace. Také se někdy může stát důvodem k odmítnutí.

Pro kompozici platí běžná pravidla, ale i nějaká navíc: U některých snímků je dobré nechat stranou volný prostor, tzv. copy space. Je to místo, kde se neodehrává žádný děj, často nebe nebo rozmazané pozadí. Designér tam bude mít možnost vložit nějaký text nebo grafiku. Na ukázku například foto, které jsem náhodně našel na iStockPhoto. Všimněte si, že má 700 stažení, což je opravu hodně. Zkoušel jsem hledat použití a hned jsem našel ukázku, proč je zde prázdné místo tak důležité.

Ke zpracování ještě jeden tip: Často se mi stává, že po uploadu jsou moje fotky tmavé ve srovnání s konkurencí. To je průšvih, protože potom při vyhledávání budou působit mdle a zákazníci se jim budou vyhýbat. Zjistil jsem, že v tom nejsem sám a asi je to častější začátečnická chyba. Problém je v tom, že spousta fotografů pracuje v prostředí tmavých programů (Lightroom, Photoshop CS6, …), ale na webu jsou najednou fotky na bílém pozadí. Proto je dobré před exportem zkusit, jestli jsou Vaše fotky dostatečně světlé. Já využívám tiskový modul Lightroomu, který mně rychle ukáže náhledy fotek v mřížce na bílém pozadí a vídím tedy to, co potom uvidí kupující. Pro referenci není špatné k náhledům Vašich fotek přidat i nějaké cizí náhledy přímo z fotobanek. Tohle je důležité zejména pokud nemáte hardwarově zkalibrovaný monitor – stadardní uživatelské monitory jsou velmi vysvícené, takže i když Vaše snímky zpracujete správně, ostatním se budou jevit jako tmavé.

Popis a klíčová slova

Nejlepší snímek světa je na nic, pokud ho kupující nenajde. Proto se musíte snažit zadat co nejlepší klíčová slova a obvykle i co nejvíce. Limit na fotobankách je 50 klíčových slov na fotku a je dobré ho využít.

Vymyslet 50 slov a navíc anglicky není snadné, proto jsou nástroje na zjednodušení práce. Můj oblíbený je Keywording Tool od Yuri Arcurse, kde zadáte počáteční slova, podle kterých jsou nalezeny už existující obrázky na fotobankách. Z nich vyberete nejpodobnější tomu Vašem a výsledkem je seznam klíčových slov, které se u této skupiny nejčastěji vyskytují.

Alternativní nástroj na stejném principu je i zde.

Jiným směrem jde nástroj Stocktagger. Ten dovoluje zadat termín a k němu hledá další výrazy, které se k němu nějak vztahují.

Kromě klíčových slov je nutné zadat i název a popis fotky. Požadavky jsou na fotobankách různé. Už přesně nevím kde jsou jaké, ale skončil jsem u toho, že název by měl mít maximálně 50 znaků a popis by měl být delší a minimálně 7 slov. V názvu by se nemělo vícekrát opakovat stejné slovo (a podobně u popisu).

Je také možné nechat si vytvořit popis a klíčová slova externí firmou, např. u picWorkflow. Samozřejmě je nutné počítat s poplatkem.

Upload a management souborů

Pokud máte soubory připraveny, je na řadě další krok.

Nahrání na fotobanky

Zásada je připravit si předem soubory pro upload, do nich zapsat klíčová slova, název a popis (dovnitř JPG souboru do tazv. IPTC tagu) a potom nahrávat soubory na různé fotobanky.

IPTC tagy jsou standardem, takže je dokáží upravovat kdejaké programy od IrfanView, XnView, Adobe Bridge (i Photoshop a Lightroom) až po specializované aplikace na práci s metadaty, jako jsou PhotoME nebo Image Tagger. Bohužel nemůžu v tomto ohledu příliš poradit, nepoužívám žádný z nich – vytvořil jsem si svůj vlastní program, který zapadá do mého workflow.

Samotný upload probíhá prakticky všude přes FTP. Většina fotobank omezuje rychlost přenosu na cca 60 kB/s, takže obvykle odstartuji nahrávání na všechny fotobanky zároveň a za pár hodin je hotovo. Fotobanky si automaticky načtou klíčová slova a popisky ze souborů, ale zbývá se na každou fotobanku přihlásit a zkontrolovat fotky, resp. je přesunou z kategorie čekajících do připravených k inspekci. Někde se také musí ručně vybrat kategorie nebo přiřadit Model release.

Extrémní výjimkou v uploadu je iStockPhoto. FTP neexistuje a zpracování přes web je neskutečně ubíjející. Pokud sem budete přispívat, doporučuji aplikaci DeepMeta, která Vám výrazně ulehčí práci. Pořád ale budete muset pro každé klíčové slovo přesně vybrat, co jste jim vlastně mysleli (je „old“ myšleno jako starý předmět nebo starý člověk atd.) Je to kvůli tzv. controlled vocabulary, který iStockPhoto používá a který dovoluje snadnější překlady slov do cizích jazyků. Nicméně to způsobuje, že upload na iStockPhoto je obrovská otrava a trvá několikrát (!) déle než kamkoliv jinam.

Namísto ručního nahrávání je také možné využít servery, které za vás fotky rozdistribuují, známější je už zmiňovaný placený picWorkflow. Novinkou je LightBurner, který je (zatím?) zdarma. Ani s jedním nemám zatím zkušenosti.

Management a sledování prodejů

Je dobré si udržovat přehled o tom, co už jste na fotobanky nahráli 🙂 Já to řeším klíčovými slovy v Lightroomu (Shutterstock, Shutterstock_odmítnuto atd.), ale každý má jiný systém. Už mimo Lightroom si pak do tabulky ručně zapisuji pro každý měsíc a každou fotobanku, kolik jsem kam nahrál snímků, kolik bylo prodejů, jaké výdělky atd. – tohle řeším jednou za měsíc, když se přihlásím na všechny fotobanky a data přepíšu do tabulky. Z ní potom SQL dotazy dělám grafy pro sebe a do článků.

Nevýhodou je, že tyto statistiky jsou moc obecné. Nezjistíte, které konkrétní fotky nebo série fotek se prodávaly. Oba výše zmiňované servery pro upload nejspíš mají i detailnější statistiky, ale jsou na ně i specializované aplikace. Já například používám Microstock Analytics (do 500 fotek zdarma), kterému dáte přístup k vašim účtům a on si z nich načte prodejní data. Dokáže automaticky sloučit stejné fotky na různých fotobankách a nechá uživatele i ručně definovat skupiny fotografií ze stejného focení, aby mohl sledovat úspěch celé sady.

Microstock Analytics ale nepodporuje všechny fotobanky, takže nejlepší je kombinace více přístupů pro získání co nejvíce informací.

Závěr a co číst dále

Snad jsem Vás v něčem inspiroval kolem organizace a zpracování fotek. Pokud Vás zajímají další články o tomto microstocku, napsal jsem jich více včetně asi nejhlavnějšího – obsahující informace o největších fotobankách. Přehled všech článků na téma fotobank mám tady.

Loading...